Rozpačitý začátek domácích jsme využili pouze k vyrovnanému skóre, když jsme neproměňovali o mnoho více střel než lehce zaskočené hostitelky, letos posílené o hráčky rozpadnuvšího se loňského lídra soutěže, Proseka. V osmé minutě, za stavu 8:8, se domácí favoritky probudily a několika lehčími koši z protiútoku a úniky 1 na 1 odskočily na plus 6 bodů po první čtvrtině. Vyrovnanějším průběhem zápasu jsme pak pohrdli zbytečnými výpadky v obraně při zastavování útoků většinou až pod koš, a především v útoku, kdy jsme celé 4 minuty před přestávkou nezaznamenali ani bod. Tím pádem jsme v poločase ztráceli už celkem podstatných 19 bodů. Bohužel opět jen chvílemi zlepšená obrana přinesla po poločase ovoce v podobě možnosti několika lépe připravených útoků, Litoměřice však díky zkušenějším hráčkám a kompaktnějšímu výkonu na všech pozicích uměly vždy odpovědět. Svůj, již na začátku poločasu takřka nedostižitelný náskok, pak ještě navýšily především akčnějším pohybem ve vymezeném území a obraně, na což jsme nestačili adekvátně reagovat.
V obou zápasech loňské sezóny na Kladně nám utekl začátek, což jsme pak horko těžko, a jednou i neúspěšně, museli napravovat. Proto byl první cíl jasný - koncentrovat se na úvodní minuty a zkusit pak rozhodnout v druhé polovině utkání. Domácím se nedařilo zakončení (9. minuta 3:15) a my jsme dříve, než jsme předpokládali, získali více než desetibodový náskok, který nám vydržel až do samého závěru zápasu. Po přestávce domácí hráčky přitvrdily, naše útoky byly rázem ukvapené a obrana rozpačitá. Sokol nebezpečně snižoval náš náskok bod po bodu, když mu náhodně do koše spadla i přihrávka na pivotku zpoza tříbodového oblouku. Závěr jsme však zásluhou rozehrávajících děvčat zvládli lépe takticky. Konečně jsme také mohli využít hru v rychlém protiútoku, zpočátku a hlavně na konci zásluhou Hrabákové nám pomohl důležitý obranný doskok.
Aritma, to je oproti minulé sezóně prakticky jiný celek. Nemůže využít zkušeností starších hráček a tak, i když loni udržela ligovou příslušnost, letos to pro tento pražský klub bude úkol určitě ještě těžší. Přesto úvod z naší strany nebyl ideální, domácí využívali nepřesností ve vysunuté obraně ke skórování a drželi s námi krok. Až vypomáhání na driblující hráčku vedlo pozvolna k úspěchu a především rozehrávající Keslerová s Martinovskou a univerzální Grobarčíková, když prvně jmenovaná přidala i odvahu a přesnost v zakončení, dokázaly správným odebíráním míčů připravit možnost sobě i ostatním k zakončení.
Nováček z Ústí patří mezi celky, v nichž většina hráček sbírá prvním rokem ligové zkušenosti v této kategorii, naopak tato výhoda je oproti loňsku na naší straně. Také dříve minulá vzájemná střetnutí v nižších soutěžích proti Slovanu vyzněla v náš prospěch. Oba týmy však byly trochu v jiném složení než tehdy. I z těchto důvodů jsme od začátku vsadili na útočnou hru. Ta měla však bohužel mezery v nepřesnostech na útočné polovině a ve vzájemné výpomoci při návratu do obrany. I když jsme často získávali míče (celkem 37 zisků či ztrát soupeře), „bodová výtěžnost“ z těchto situací nebyla až tak výborná. Ústečanky naopak měly celkem dobré procento střelby a tak se stále držely na dosah prakticky až do závěrečných minut.
Výběr Slávistek patří mezi top týmy letošní ligy, přestože hrál zatím utkání jen na hřištích soupeřů, jasně vítězil. Na začátku jsme, podobně jako v Litoměřicích v prvním zápase, ale tahali za delší konec my. Fungovala střelba ze střední vzdálenosti, především oslavenkyni Grobarčíkové, a nebýt zaváhání v obraně, mohli jsme vystavět náskok i vyšší než jen 9 bodů. Naše snažení ale domácí hráčky příliš nezaskočilo, v druhé části postupně přidávaly na obrátkách a my nestíhali ani v obraně, ani v útoku. Tuto část jsme prohráli 24:9 a od té doby zápas odevzdali a odehráli jej úplně zbytečně v jakési skepsi a útlumu.
Mladší extraligové dorostenky USK, hrající ligu U19 pod hlavičkou B-týmu nám udělily další lekci z rychlosti, obranných a útočných dovedností jednotlivce a týmové souhře. Bylo jasné, že se budeme těžko prosazovat proti takto vyspělým a sehraným týmům, alespoň jsme zápas po prohrané první čtvrtině 24:2 nevzdali a pokusili se udržet v obraně USK na co nejmenším počtu vstřelených bodů. Útok zcela hořel už při vyvážení míče z naší poloviny a hra 1 na 1 neměla pražádnou šanci. Body jsme tedy dali z několika povedených akcí, kterých bylo ale pomálu. O úspěšné střelbě nemluvě.
Pátek třináctého se dostavil, ovšem o čtyři dny později. Dosavadní výsledky Mostu byly poněkud zkreslené absencemi v jejich sestavě, a naše hráčky to nejspíš měly v hlavách. Ač to zpočátku nevypadalo, byli jsme nejednou pozdě na místech, která měla být pod naší kontrolou, a hrozně lacino jsme nechávali proměňovat nájezdy mosteckých děvčat. Útok po obsazení našich podkošových hráček v průběhu zápasu pomalu a jistě začínal ztrácet na síle, nakupili jsme navíc 26 ztrát a neproměnili téměř 40, někdy i výrazně jasných příležitostí – kroky či ukopnutí si míče v zakončení 1 na 0. A to byl problém, který spolu s pramalou invencí na obou polovinách hřiště, zapříčinil první domácí prohru.
Zápas s třetím pražským celkem, který společně se Slavií, USK a ještě Slovanem Litoměřice okupuje přední umístění v tabulce, mohl být teoreticky v očekávání loňských vzájemně vyrovnaných výsledků. Ale zůstalo pouze u přání. Už poněkolikáté bojujeme s tím, že i přes dobrý začátek neudržíme déle jak procento střelby, tak především zodpovědnou přípravu zakončení. A spolu s tím se sveze obrana, do níž si přenášíme neúspěch z druhé strany palubovky. Uvědomujeme si, že by to mělo být naopak, že to, co ubráníme, nám pomůže zvednout sebevědomí a pak se snáz zakončuje?
Podobn+ nepříznivý vývoj se soupeřem, který oplývá i výbornou střelbou zpoza trojkové čáry, navíc umocněný ne už tak povedeným začátkem. Přesto, že soupeř nehrál kdovíjak skvěle, opět nás srážel neuvěřitelný počet neproměněných střel z různých vzdáleností, které zkrátka nepadly. K tomu produkujeme ztráty, které by při zkušenostech některých hráček neměly vůbec vznikat, a tak je problém odehrát alespoň vyrovnaný zápas, natož pak pomýšlet na vítězství. Z posledních zápasů stojí za zmínku snad jen opakovaně spolehlivě odváděný standard Grobarčíkové, neděle se herně povedla Pejškové.
Bez dvou hráček základní sestavy, absentujících Martinovské a Keslerové, jsme museli hned od začátku improvizovat na rozehrávce, oslabení mohlo být znát i při zakončení do postavené obrany. To kupodivu nebyl až takový problém, tím se bohužel stala opakující se a úplně zbytečná nepozornost, např. při zastavování hráček v rychlém protiútoku, rychlý a soustředěný návrat do obrany či sledování konce časového limitu pro zakončení. Nebýt těchto chyb, mohli jsme využít bohorovného rozpoložení litoměřických hráček a pokusit se překvapit současného lídra tabulky. Tím spíš, když jsme v průběhu třetí čtvrtiny stáhli patnáctibodový rozdíl na tři body, ale soupeř se dokázal zlepšit a několik minut nám nedovolili vsítit koš. Konečně byl ale k vidění výkon, který je hodný zkušeností a charakteru týmu a jednotlivkyň.
Není lehkých soupeřů. To určitě v lize platí a dvojnásob v případě podcenění soupeře. To, co jsme si řekli, že chceme hrát, protože to trénujeme, jsme nezahráli snad ani jednou, v obraně se hráčky při akcích soupeřek viděly asi spíš v hledišti premiéry filmu Star Wars: Síla se probouzí. Ale žádná síla se neprobudila, snad jen chvilku před poločasem, kdy se podařilo přitlačit, a do poločasové přestávky jsme vedli o sedm bodů. Tento malý náskok však vzal za své hned po pár minutách, po faulu a zároveň zranění Martinovské, která se vrátila do hry až pár chvil před koncem, kdy jsme mezitím museli stahovat až osmibodové manko po povedených únicích domácích. To se podařilo a právě Martinovská připravila pro sebe a střelecky disponovanou Grobarčíkovou dvě situace, kterými jsme srovnali skóre. Po autu zpod koše jsme dokonce zásluhou Chlánové šli do vedení o 2 body a měli dokonce jeden faul k dobru. Bohužel ne moc takticky jsme faulovali hned dvakrát, ale z následných dvou trestných hodů inkasovali jen jednou.
Tým se probudil?! Na chvíli, nebo snad natrvalo?! Tuto otázku si po zápase kladli trenéři, kteří, stejně jako loni, dostali od děvčat pod stromeček domácí výhru. Po nevýrazných výkonech konečně hra, kterou sice vidělo nepříliš diváků, ale těm se musela líbit. Určitě mohl děvčata nakopnout povedený závěr ne až tak povedeného sobotního utkání. Jak začátek, tak další lichá čtvrtina, se nesly ve znamení dobrého předvídání v obraně a úspěšného zakončení získaných míčů. A to byl jeden z klíčů k úspěchu, stejně jako téměř dvouciferný počet doskoků a obranná práce Beytlerové. Tak šťastné a veselé chvíle, nejen ty vánoční.
Otázka „týmového nakopnutí“ v utkání s Libercem po nevýrazných výsledcích v závěru podzimu byla ta tam hned v prvních minutách zápasu s Aritmou. Tým, který jsme v jejich domácím prostředí porazili o 40 bodů, se zlepšil, ale neměl by být pro naše starší děvčata takovou překážkou. Bohužel jen pár povedených akcí si vysloužilo potlesk diváků, jinak to byl spíše boj hráček samotných s nepozorností v obraně a soustředěností vůbec. Ocenit pochvalou je třeba Beytlerovou, která k dobrým výkonům na doskoku, zapsala konečně i znatelnější počet bodů.
Před odvetou s tímto soupeřem byl zápas s Aritmou určitým varováním. Pokud bychom se měli pokusit bojovat o lepší umístění, tak především porážkami těch, co jsou v tabulce pod námi. Nesmělo by nám však chybět tolik procent úspěšných pokusů alespoň ke kýženému průměru (dnes pouze podprůměrných 28%!), a to nejen z delší vzdálenosti. Dále pak větší sebedůvěra a přímočarost při přípravě volnějších střel, a také soustředěnost při návratu a obraně postupných útočných kombinací Sokolek. Zápas se rozhodl ve třetí čtvrtině, kdy jsme ve snaze presovat, nechali zbytečný prostor pod svým košem a rázem se Kladno dostalo do dvouciferného vedení. Na to jsme už útrpnou snahou nenašli potřebnou odpověď, byť několik zisků se podařilo vybojovat, ale zase jsme následně zklamali v koncovce nebo vyrobili ztrátu.
Další prohra, a bohužel již druhá za sebou, která se dá zařadit do kategorie zcela zbytečných. Ačkoli tomu počáteční vývoj moc nenapovídal, dokázali jsme z útočného útlumu proti lepšímu soupeři přejít bojovností a plněním úkolů do takové hry, kterou jsme se prezentovali na konci loňské sezóny, a ta nám přinesla vedení již na konci druhé části zápasu. Dokázali jsme s minimem faulů (jen 4 za první půli) získávat míč a zisky proměňovat v body. Po poločase se nám navíc nejlepší hráčku domácích Fiškovou dařilo díky Grobarčíkové a výpomoci dalších spoluhráček bránit při jejích zakončeních a úspěšný byl také obranný doskok. Co se ale trestuhodně nepovedlo, byla poslední čtvrtina, kdy jsme se několikrát sami mezi sebou nedokázali dohodnout a především darovali pár přihrávek přímo do rukou mosteckých hráček. A ty jsou dost zkušené na to, aby nabídnutou šanci využily.
V neobvyklý páteční termín předehrávky dvacátého kola ligy juniorek jsme se utkali s jedním z již jistých účastníků finálové nadstavby, s týmem Nuslí, který zpočátku soutěže předváděl kvalitní výkony, kdy například jako jediný dokázal porazit favorita ligy z Litoměřic. Poslední zápasy však Sokol odehrál ve slabší sestavě a prohrával výrazně s ne mnoha nastřílenými body. K nám ovšem zavítal takřka kompletní, proti se postavilo sedm dívek domácího týmu. Začátek 0:9 nevěstil nic dobrého, pak ale k útoku úspěšně zavelela Chlanová a tak jsme zvládali být jakž takž na dostřel. Poločasové skóre, opět díky doma trestuhodně často neproměňovaným nájezdům do koše a zpočátku chybějícím bodům Grobarčíkové, bylo ovšem již v dvouciferném deficitu. Trpělivá zóna, když díky rychle ubývajícím silám se nedalo bránit jinak, začala přece jen slavit úspěch a v útoku se několikrát zadařilo Škvorové po dobře zahraných akcích pick and roll. Do poslední části jsme ale stále ztráceli devět bodů. Překvapivě mnoho nepřesností ve hře hostí pod naším košem přineslo kýžené srovnání skóre zhruba tři minuty před koncem. Závěr však opět nevyšel tak, abychom mohli slavit výhru, když individuální zakončení bez spolupráce s ostatními nemělo moc šancí na úspěch, hosté třemi ze šesti trestných hodů tak strhli vítězství právě těmito body zpět na svou stranu.
Vlažně jsme vstoupili do zápasu a vlažně jej také dokončili, což se nám málem vymstilo. Od prvních minut váznul pohyb, kombinace i hra 1 na 1, rozehrávka byla takřka neviditelná. Děvčata zmatkovala už při přechodu na útočnou polovinu, i proto, že nestandardně musely při vyvážení míče vypomáhat pivotky. Až některé akce se clonou na hráčku s míčem přinesly úspěch, a podařilo se zklidnit hru snad i vzhledem k lehce narůstajícímu náskoku. Třetí část hry ovládla dobrým výkonem pod oběma koši Pejšková a deseti body Hrabáková. Když jsme se trojkou ve 34. minutě dostali naposledy do dvouciferného vedení, zdálo se, že je rozhodnuto. Ovšem opakoval se začátek utkání, nespoluprací a laxností jsme přišli o několik míčů a domácí hrou přes podkošové hráčky, které jsme buď nedokázali zastavit, nebo faulovali, stáhly až na jediný bod. Infarktový závěr přinesl nejprve naši dnes typickou ztrátu na útočné polovině, ale pak i rozhodující zisk, a poslední vteřiny jsme už míč udrželi v naší moci.
Proti mladšímu soupeři, doposud ale s pouhými dvěma prohrami na kontě v lize U19 a celkem se zdravotně zdecimovaným týmem na naší straně jsme si nedávali moc šancí na úspěch. Avšak koncentrovaná obrana, kterou jsme nutili USK k chybám, a celkem úspěšný přechod přes presink hostí, nám přes nijak nerostoucí ztrátu skýtal možnost zvítězit, i když jsme vlastně po celý zápas dotahovali. Nejvyšší vedení USK bylo dvakrát sedmibodové, podruhé v první minutě poslední části. Hráčky Slovanu však začaly být odvážnější a nájezdy nebo trestnými hody po faulech dotáhly až na jediný bod. Jínová měla v posledních vteřinách na ruce dokonce možnost převrátit skóre v náš prospěch, neodpískaný faul dobíhající hráčky ji však zabránil z dvojtaktu skórovat. Škoda, tentokrát, i přes opět spoustu nevynucených chyb, jsme si zasloužili více vyhrát než soupeř.
Nedělní zápas už sobotním výkonem vyčerpaná děvčata neuběhala. Velmi rychlé, snadno kombinující a čítankově zakončující Slávistky také mnohdy po svém úspěšném obranném doskoku běžely samy na náš koš. Do poločasu jsme ještě jakž takž dokázali reagovat a zakončovat, když pak třetí čtvrtina byla natolik tragická (přestože jsme v ní nastříleli řekněme běžný počet bodů), že hosté začali mít výrazně navrch a manko v ní narostlo na konečných 30 bodů. Nezbývá nám než pravděpodobně uhrát dvě vítězství ze dvou zápasů, abychom se vyhnuli části soutěže o udržení.
V posledním zápase základní části jsme přivítali západočeský DBaK, který měl již dříve jistotu čtvrtého místa a také toho, že se v předkole play off utká s Nuslemi, které překvapivě doma v minulém kole podlehly Kladnu. S Kladnem jsme se loni utkali v posledním zápase play out o poslední místo znamenající záchranu a na jeho půdě tehdy dokázali zvítězit. Kladno si pak letošní ligovou příslušnost vybojovalo v kvalifikaci. Letos díky horší bilanci ze vzájemných zápasů jsme byli v nevýhodě my, když jsme museli vyhrát oba poslední zápasy a věřit, že Most doma Kladno porazí. Poražený z tohoto minisouboje padal do bojů o udržení v lize. Tyto situace ale děvčata zvládají s odhodláním, které jim bohužel v některých jiných zápasech chybělo, a proto konečné sedmé místo, neznamenající ani postup do play off, ani boje v play out, vlastně odpovídalo výkonům v celé sezóně.
Oboustranně svižný, ale ne už tak přesný začátek, nepřinesl výraznější vedení ani jednomu z týmů. Ten náš byl konečně, až na Keslerovou, která je dlouhodobě mimo hru, kompletní, a tak jsme mohli rozložit zatížení mezi všech devět hráček. Na druhé straně DBaK pro zranění chyběla Kyselová, která nám v předchozím utkání nastřílela nejvíc bodů. Ve druhé čtvrtině Západočešky vytáhly obranu až na naši polovinu, aby nám zkomplikovaly rozehrávání útoku, a my měli najednou velký problém v přechodové fázi, což v konečném důsledku znamenalo devítibodové manko. To ale nevydrželo dlouho a hned po půli se díky aktivitě z naší strany začal zápas obracet. Martinovská dnes povedeným výkonem si najednou lehce dokázala poradit s presinkem, univerzální Grobarčíková vypomohla vždy tam, kde měla, a spolu s Hrabákové takřka stoprocentní střelecké úspěšnosti otočily vývoj ve skóre, když za hosty v tu chvíli bodovala pouze mládežnická reprezentantka Sklenářová. Klíčem k úspěchu byly úspěšné přihrávky na dobře zakončující podkošové hráčky. V poslední desetiminutovce se hodně střílely trestné hody a i díky zhoršenému procentu se náš, v jednu chvíli až čtrnáctibodový náskok, ztenčil na konečných šest bodů. Svůj podíl na důležité výhře ale mají všechny hráčky, díky obrannému nasazení Špičkové se hra rozhýbala do potřebných obrátek, Beytlerová s Pejškovou pod košem odvedly to, co umějí, a Jínová začala být díky svým nájezdům nebezpečná, byla často faulována, a mohla proměněnými šestkami skóre držet v potřebném odstupu.