1 na 1 - Hráč a rodič

Již druhý rok prožíváme všichni situaci, kdy se vzhledem ke covidové pandemii nemůžeme společně vidět, normálně trénovat a účastnit se soutěžních zápasů. Přesto netrpělivě vyhlížíme okamžik, kdy se zase vrátíme na palubovky a budeme opět prožívat to, co neodmyslitelně ke sportu a sportování patří, a proto to máme tak rádi, totiž společnou dřinu, napětí, radost z povedených akcí nebo výher, ale třeba i ponaučení z prohry. 

Protože si uvědomujeme, jak je důležité připomínat v současnosti i dění nedávno minulé, oslovili jsme několik hráčů našeho oddílu, aby společně s rodiči vyjádřili, jaký vztah k basketbalu, k místnímu oddílu a ke sportování vůbec mají, a to nejen v této době.

K dnešnímu rozhovoru jsme si tentokrát pozvali z dívčí kategorie U12 Káju Keslerovou, z chlapeckých týmů U15 Viťu Maurice a U17 Honzu Kozáka a jejich rodiče. 

 

U12 dívky - Kája a maminka Lucie

Jak vnímáte vaše dosavadní působení v oddílu basketbalu ve Varnsdorfu, jak se u nás sportuje?

Kája - Jsem s holkami z týmu už od přípravky, takže náš vztah je s některými už dost osobní. K basketbalu mě přivedla mamka a za to jsem fakt ráda, protože jsem díky tomu našla mnoho dalších skvělých kamarádek a kamarádů. Baví mě pohyb a baví mě být mezi lidmi.

Lucie - Mé dosavadní působení v oddílu basketbalu ve Varnsdorfu vnímám z několika pohledů. V současné době je ta nejzásadnější role rodiče. Jsem moc ráda, že si Kája vybudovala kladný vztah k této sportovní aktivitě. Mým osobním přáním bylo vždy, aby naše děti mohly mít také tu možnost být součástí skvělého kolektivu, který dokáže fungovat jako velká podporující rodina.

Další pohled v oddíle vnímám jakožto „veteránka“, která si chodila vypotit triko s holkami, kterým také basketbal pulsuje v žilách. Tady ten pohled mě fascinuje, protože po každém našem hodinovém řádění na palubovce přišlo nepochopitelné zjištění, že střelba je stále mizerná, bez ohledu na to, kolik let se snažím umístit míč do koše. Je o tom tahle hra, ne? :)) Dělám si srandu... Pointu tohoto pohledu hráče bych asi vyjádřila citátem: „Šampióni nevznikají v posilovnách, šampióni vznikají z něčeho, co mají hluboko v sobě – z touhy, snu a vize.“ (Muhammad Ali).

Posledním vnímáním basketbalu je z pozice fanouška. Toto místo je velmi emotivní, protože zde si uvědomuji tu pospolitost, propojení, jednotu. Pro mě je velmi důležité a uklidňující vědět, kam patřím. Ale to snad asi pro většinu z vás.

A jak se u nás sportuje? Když opomeneme dosavadní situaci, ve které se nedá volně žít, natož sportovat, je dle našeho společného názoru sportovní vyžití na velmi dobré úrovni. Nemám povědomí o tom, jak fungují jiné sportovní kluby, ale organizace basketbalu ze strany TJ a „Schrödingera“ šlape. Je dost viditelný zájem trenérů o přidělený tým, což kolikrát stojí dost času a emočního vypětí. Obecně hovořit nemůžeme, ale vedení týmu U12, pod píšťalkou Báry Michalinové, Mišáka Činky a Mirky Doležalové, maká skvěle. Tady bych chtěla na adresu rodičů dětí podotknout, že čas trenérů, který našim dětem věnují, není povinný, a proto by se občas hodilo, kdyby malinko přidali na kontrole a zodpovědnosti v plnění zadaných úkolů a účasti na trénincích a zápasech. 

 

Jak zvládáte současnou situaci kolem pandemie, kdy se může trénovat v podstatě maximálně individuálně doma nebo venku ve dvojicích, jak se o vás v tomto směru starají vaši trenéři? Co vám nejvíc chybí nebo co vás naopak potěšilo?

Společná odpověď - Na druhou otázku jsme ti vlastně z části odpověděly v předchozím dotazu. S Kájou se shodujeme, že trenéři se o sportovní aktivity členů U12 starají velice dobře i nyní. Pravidelně zadávají cvičební úkoly, plánují pro děti programy s překvapením v rámci možností vládních nařízení, za což jsme jim velmi vděčné. Kdyby nebylo trenérů, tak by mi ta holka zlenivěla dvakrát tolik. Trenéři, děkujeme!

Každopádně, ten aktivní, běžný život nám chybí. V tomhle nejde porovnávat, co je víc, protože všechno souvisí se vším. Jsou to trénink, takže pohyb a vývoj, trénink je místo pro setkávání s lidmi, takže socializace, jsou to zápasy, takže adrenalin, a ten je návykový. A děti se prostě potřebují. Potřebují se pro seberozvoj, zpětné vazby jen ze strany rodičů pro budoucí život nestačí.  

Vzkážete něco těm, kteří by chtěli začít basketbal hrát? Co vás na něm baví z pohledu hráče a rodiče?

Společná odpověď - Basketbal je dynamická, přímočará, kolektivní hra, u které je potřeba přemýšlet. Kolektivní hru v podstatě ale hrajeme celý život, jednak jako člen své vlastní rodiny, pak v zaměstnání, a nakonec v životě jako takovém. Basketbal je dobrý prostředek pro to, pochopit a naučit se určité věci, které se v běžném životě dají schopně aplikovat. A to je to, co nás na té úžasné hře baví.

A vzkaz od nás pro budoucí hráče basketbalu: Basketbal není jenom míč a koš, basketbal je učitel, přátelé a láska. A to přece chceš! ;) A Kája dodává: „Zapoj se a uvidíš sám.“ Tak brzy na viděnou, zdravíme Vás. Kája a Luca

 

U15B - Vítek Mauric a maminka Šárka

Jak vnímáte vaše dosavadní působení v oddílu basketbalu ve Varnsdorfu, jak se u nás sportuje?

Vítek - Jsem rád, že jsem se dostal do oddílu do Varnsdorfu. Vždy se těším na tréninky, ale i na zápasy. Je tam super parta včetně trenérů.

Šárka - S oddílem basketbalu jsem spokojená a myslím si, že i můj syn. Trenéři se klukům věnují na 100%. Je super, že pro ně pořádají ještě různé aktivity jako příměstský tábor nebo soustředění na Jedlové.

Jak zvládáte současnou situaci kolem pandemie, kdy se může trénovat v podstatě maximálně individuálně doma nebo venku ve dvojicích, jak se o vás v tomto směru starají vaši trenéři? Co vám nejvíc chybí nebo co vás naopak potěšilo?

Vítek - Cvičím pravidelně 2x denně doma dle plánu trenérů, ale i s činkami, a když je pěkně venku, tak mám na zahradě malé hřiště s košem, tak trénuji. Chybí mi tréninky, zápasy a všichni z basketu. Co mě potěšilo jsou boty na basket, které jsem si moc přál. Tak doufám, že je tuhle sezónu ještě užiju.

Šárka - Jsem ráda, že Vítek doma opravdu poctivě cvičí a pandemii zvládáme tím, že chodíme na procházky, výlety do přírody a snažíme se na to, co se děje, moc nemyslet. 

Vzkážete něco těm, kteří by chtěli začít basketbal hrát? Co vás na něm baví z pohledu hráče a rodiče?

Vítek - Basket je super sport a baví mě na něm vše trénování i zápasy bezvadná parta lidí. Přidej se k nám!

Šárka - Vyzkoušejte basketbal a uvidíte, že je to fajn sport plný pohybu. Za sebe jsem moc ráda, že Vítka basketbal baví a je spokojený a že má okolo sebe fajn lidi s basketbalu.

 

U17B - Honza Kozák a táta Pavel

Jak vnímáte vaše dosavadní působení v oddílu basketbalu ve Varnsdorfu, jak se u nás sportuje?

Honza - Skvěle! Basketbal jsem si tu zamiloval a to nejen halu, ve které máme snad nejlepší míče z regionu a skvělé podmínky pro trénování, ale také komunitu, fanoušky, letní streetballové ligy, kempy, dělají toho pro nás opravdu hodně.

Pavel - Od samého začátku mám velmi dobrý pocit z přístupu trenérů, jejich asistentů a ostatních, jenž se věnují mládežnickému basketbalu ve Varnsdorfu. Chuť a obětavost, s jakou trenéři pracují s dětmi, je obdivuhodná. Syn měl příležitost hostovat za Děčín, odehrál regionální turnaj kategorie U14, nyní působí v Basketbalové Akademii Nymburk, za Varnsdorf hostuje a z tréninků, které zde může absolvovat, chodí spokojený. Doufám a věřím, že bude tým U17 v následující sezóně zase naplno fungovat.

Jak zvládáte současnou situaci kolem pandemie, kdy se může trénovat v podstatě maximálně individuálně doma nebo venku ve dvojicích, jak se o vás v tomto směru starají vaši trenéři? Co vám nejvíc chybí nebo co vás naopak potěšilo?

Honza - Popravdě mi to takový problém nedělá, snažím se to vnímat pozitivně. Vlastně se cítím více volný v téhle situaci než v Nymburku na intru. Možná je to proto, že mám hřiště za barákem, ale rozhodně se nenudím. Nejvíc mi chybí tréninky a hlavně můj tým. S trenéry jsme pořád v kontaktu přes sociální sítě a alespoň máme posilování přes videohovory na messengeru, a teď, když už je lepší počasí, můžeme něco podnikat i venku. 

Pavel - Já osobně nezvládám ty tréninky ve dvojicích, když ten druhý z té dvojice mám být já… a Honza odpočívá jen v neděli.

Vzkážete něco těm, kteří by chtěli začít basketbal hrát? Co vás na něm baví z pohledu hráče a rodiče?

Honza - Ten pocit, ten zvuk když míč proletí síťkou, když „oblbnete“ soupeře a běžíte sám na koš, nebo když někoho zblokujete tak, že celá lavička vyskočí do vzduchu, všechen ten adrenalin, to mě na basketu baví. Mimo to se rád učím triky s míčem, se kterými můžu machrovat na ostatní. Varnsdorf má opravdu skvělé podmínky pro trénování, jak už jsem zmiňoval, takže stojí zato to zkusit!

Pavel - Basketbal jsem nehrál a nesledoval do chvíle, kdy jsme kluky do oddílu přihlásili. Od té doby vstřebávám pravidla hry, jezdím na zápasy a bavím se. Pozoruji posun a zlepšování celého týmu od prvních basketbalových krůčků, kdy se tomu běhání po hřišti ještě nedalo říkat basketbal. Je to super. Každý zápas je jiný, někdy se daří víc, jindy méně. Přesto, když vidíte na celém týmu tu chuť, bojovnost a odhodlání, odcházíte ze zápasu i s porážkou … jako vítěz.

Galerie