Trenérská klinika Ulm

Dva členové našeho klubu, David Zamrzla a Oliver Sembdner, navštívili během dnů 22. až 25.7. trenérskou kliniku v Ulmu (Německo), která byla pořádána klubem Ratiopharm Ulm (tým Bundesligy a Eurocupu) pod záštitou nedávno vzniklého projektu Top Development, jehož tváří je trenér a bývalý profesionální hráč, Moris Hadzija. Jednalo se historicky o první trenérské setkání v rámci tohoto programu. Klinika proběhla v moderním Orange Campusu, tréninkovém centru basketbalového klubu z Ulmu, který slavil své otevření teprve dva roky zpět. Největším lákadlem této premiérové události bylo jistě jméno Phil Handy, vítěz NBA, trenér Los Angeles Lakers, a také nestárnoucího LeBrona Jamese. Bohužel, v den příjezdu se naši zástupci dozvěděli, že jeden z nejlepších trenérů individuálních dovedností na světě nedorazí. Phil si totiž ten samý týden během jednoho tréninku Lakers nešťastně poranil meniskus a musel se tedy dostavit, místo odletu do Německa, na operaci. Vedení klubu však stačilo pohotově na tuto situaci zareagovat a sehnat jméno neméně znělé. Kliniku poctil svou návštěvou trenér Klaye Thompsona a dalších velkých jmen nejlepší basketbalové soutěže světa NBA, Charlie Max Torres. Jak už samotná klinika probíhala, jaké dojmy kluci nabyli  a co si z rodiště Alberta Einsteina odváží?

 

Pojďme si společně přečíst rozhovor a prohlédnout fotky, které pro nás Oliver s Davidem v rámci čtyř dnů strávených v Ulmu připravili.

 

Jak jste se o klinice dozvěděli?

D: O klinice jsem se dozvěděl náhodou prostřednictvím instagramu. Sleduji tam účet trenéra Samoury z USK Praha, který událost na svém účtu sdílel. Příspěvek mě zaujal, zjistil jsem si pár dodatečných informací, začal jsem pak sledovat i trenéra Hadziju a napsal mu ohledně kliniky. Pak už šlo vše samo.

O: O klinice jsem se dozvěděl od Davida, který mě oslovil, jestli bych nechtěl jet s ním a řekl jsem si, vlastně proč ne.

 

Co jste museli udělat, abyste byli na kliniku přijati?

O + D: Stačilo se jen zaregistrovat a zaplatit cenu kliniky, která byla 300 EUR. Největší starost jsme však měli ohledně restrikcí spojených s covidem. Na kliniku jsme se hlásili už někdy v březnu nebo dubnu a neměli jsme vůbec tušení, jaká bude situace za čtvrt roku. Vše jsme komunikovali s trenérem Hadzijou, který nám dal i jistou odvahu riskovat. S žádnými omezeními jsme se nakonec ani nesetkali, i když se situace nedávno zase zhoršila a před naším příjezdem byly opět zavedeny povinné ochrany úst v MHD.

 

Kvůli čemu jste na kliniku jeli?

D: Největším lákadlem pro mě osobně byl určitě trenér Phil Handy. Byly to ovšem i další skvělá jména v celkovém výčtu programu. Další velký důvod byl také načerpání nových znalostí a zkušeností od špičkových coachů z celého světa. Informací není totiž nikdy dost, především v začátcích. Nikdy jsem neměl možnost se s nikým takovým setkat a poslechnout si ho naživo. Takovéto přednášky znám pouze z FIBA portálu. Zajímalo mě tedy také, jak budou trenéři vystupovat a působit v rámci basketbalu, ale i mimo něj v rámci osobní roviny. No a určitě pak taky lokace a navštívení nového místa a profesionálního prostředí v jiné zemi.

 

Co jste si od kliniky před odjezdem slibovali?

D: Osobně jsem se nějakou dobu zpět zbavil očekávání v životě. Nejsem aspoň poté zklamaný. (smích) Nic velkého jsem si tedy nesliboval. Pouze jsem se těšil a byl zvědavý na to, jaké to bude a co si z Ulmu v závěru odvezu.

O: Tak já jsem žádnou podobnou zkušenost z dřívějška neměl a jel jsem tam vlastně ze zájmu, jak taková klinika probíhá a celkově jak taková věc funguje a můžu říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen.

 

Jak jste cestovali, jaká byla vůbec samotná cesta a kde jste bydleli?

O + D: Bydlení jsme vyřešili přes Airbnb v klidné a moc pěkné okrajové části Ulmu. Bydleli jsme v bytě, který se nacházel asi třicet minut pěšky od centra a haly. Cestovat jsme se nakonec rozhodli autem kvůli většímu komfortu a časové flexibilitě. Cesta trvala zhruba šest až šest a půl hodiny čistého času za volantem. Udělali jsme při cestě tam i zpět ale vždy několik zastávek, takže se nám čas strávený na trase vždy prodloužil přibližně o hodinu. 

 

Kde se klinika odehrávala?

O + D: Celá klinika se odehrávala v Orange Campusu, tréninkovém centru klubu, který, jak jsem se dozvěděli první den, byl otevřen teprve dva roky zpět. Prostředí je velice pěkné a moderní. V hale se krom dvou basketbalových hřišť s možností vysunutí či zasunutí tribun, také nachází posilovna a restaurace. Oboje je dostupné nejen pro hráče, ale také pro veřejnost. Dále v kampusu najdete místnost na přehrávání videa a fanklub s upomínkovými předměty. Vše je pěkně zorganizováno a také kousek od sebe, jelikož všechny prostory spojuje jedna velká chodba (dá se říct i příchodový vestibul).

 

Jak to celé probíhalo?

O + D: Do Ulmu jsme dorazili někdy v pátek odpoledne, ale samotná klinika začínala až den na to, v sobotu. V sobotu jsme tedy prvně zavítali do vnitřních prostorů kampusu někdy kolem deváté ráno na check in kliniky. Od půl desáté pak začal oficiální program. Ovšem, ještě chvíli předtím jsme se dozvěděli, že na kliniku bohužel nedorazí trenér Phil Handy, což byl určitě člověk, kvůli kterému do Ulmu zavítalo spoustu lidí. Trenér Lakers si prý během jednoho z tréninků poranil meniskus a čekala ho operace, kvůli které nemohl dorazit. Stihl alespoň nahrát omluvné video, které bylo sdíleno na instagramu se zprávou, že doufá, že se mu povede dorazit následující rok. Místo toho tedy vedení sehnalo pohotově náhradu v podobě Charlieho Maxe Torrese, který prý údajně kývl na nabídku na poslední chvíli, jelikož byl ještě pár dní předtím s Klayem Thompsonem v San Franciscu kvůli letní přípravě.

 

První přednášku dne měl na starosti bývalý hráč a vítěz Euroligy, a také bývalý trenér samotného Ulmu, který nedávno klub opustil, Jaka Lakovič. Jeho téma bylo zaměřené na přihrávky. Druhou dopolední přednášku si následně vzal také vítěz Euroligy a bývalý trenér jak Jaky Lakoviče, tak i domácího trenéra Hadziji, Neven Spahija. Jeho téma se týkalo přechodové části do útoku. Následovala pauza na oběd v místní restauraci. Nutno podotknout, že jídlo bylo opravdu skvělé. Poté už se od půl druhé opět pokračovalo v programu dvěmi přednáškami. První měl na starosti trenér Igor Perovič s tématem individuální rozvoj hráčů, především v mládeži. Druhou pak vedoucí celého klubu z Ulmu, Thorsten Leibenath, jehož část se týkala práce nohou při střelbě. Končilo se zhruba někdy kolem šesté hodiny. Druhý den pokračoval ve stejném duchu jako ten první. Dopoledne proběhly dvě přednášky v podání Sandra Niceviče (téma - tvůrce hry a skórer na pozici podkošového hráče) a Morise Hadziji (téma - efektivní zakončení floater a střelecké cvičení). Následoval oběd. Celou kliniku pak uzavřel už zmiňovaný Charlie Torres, který ukazoval, jak zhruba vypadají cvičení během kempu talentovaných hráčů před draftem NBA.

 

Pro nás to však pořád nebyl konec. Možná jsme byli v závěru i rádi, že trenér Handy nepřijel, jelikož díky tomu nás trenér Hadzija, v rámci kompenzace, pozval na pondělní individuální tréninky profesionálních hráčů. Zůstali jsme tedy ještě o den déle, což jsme původně stejně měli v plánu, jelikož jsme si chtěli při zpáteční cestě naplno užít město Norimberk, a zúčastnili se tedy dvou tréninků pětadvaceti profesionálů hlavně pod vedením trenéra Hadziji. První tréninková skupina se skládala z mladších hráčů a prospektů. Druhá skupina byla složena, dá se říci, z ostřílených a zkušenějších hráčů. Každý trénink trval zhruba dvě hodiny. Tempo bylo opravdu veliké a bylo dbáno na každý detail. Dost nás také zaujalo, že se trenér s nikým nepáral a po každém chtěl maximální nasazení s opravdu velkou přesností a dbání na každičký pohyb a jeho tempo. Bylo mu úplně jedno, jestli byl na tréninku prospekt Bayernu Mnichov a nebo zkušený hráč Fenerbahce Istanbul či americké G-League z Oklahomy.

 

Koho jste v rámci čtyř dnů potkali?

O + D: Krom zmiňovaných trenérů určitě stojí za zmínku prospekt Bayernu Mnichov, Jason George, dále pak hráč Oklahoma City Blue, Bazou Koné a největší jméno mezi hráči bylo nejspíš Ismet Akpinar hrající za Fenerbachce Istanbul, se kterým se nám podařilo ulovit fotku. (smích) Ismet mimochodem na jednom tréninku vyprávěl, jak pro něj bylo těžké soupeřit na tréninku s Honzou Veselým, když bránil prostor pod košem a jak mu Honza vlastně pomohl ve zlepšení se ve střele zvané floater. Dále bychom pak asi rádi ještě zmínili asistenta trenéra Bayernu Mnichov, se kterým jsme ale neměli tu možnost si popovídat. Potom trenéra Borisova, se kterým jsme několikrát řešili různé herní situace a pohyby. Na závěr pak velkého sympaťáka Petera Rajniaka žijícího v Lucembursku, který je však původem ze Slovenska. Peter byl v Ulmu se svým dvanáctiletým synem, který už nastupuje za výběry Lucemburska a dali jsme se do řeči náhodou. Peter je mimochodem střeleckým trenérem lucemburské reprezentace. Nesmíme vlastně také opomenout dva zástupce z Čech, kteří jsou trenéři plzeňského basketbalu.

 

Jaká panovala atmosféra?

D: Atmosféra byla super od samotného začátku. Hned při úvodu řekl trenér Hadzija, že se s každým z nás chce osobně seznámit a pobavit. Bylo pak milé, když za námi během jedné pauzy dorazil, ihned věděl, že jsme spolu komunikovali přes instagram, i když jsme se nikdy neviděli, a zeptal se nás na naše pocity z nepřítomnosti trenéra Handyho. Já osobně jsem s ním pak vedl ještě jeden delší rozhovor, když si mě odchytil během další pauzy, když jsem si jen tak házel po obědě na koš. Nebyl to ale jen trenér Hadzija. Jak už jsem říkal, měli jsme možnost si popovídat opravdu s kýmkoli a o čemkoliv, co nás zrovna napadlo. Navíc jsme měli také od vedení Ulmu velký servis. Neustále se o nás starali po stránce občerstvení, ale také ohledně pocitů a panující pohody.

 

O: Atmosféra byla skvělá, sešla se tam skvělá parta lidí sdílející vášeň a lásku pro basketbal a s tím se hned lépe funguje, když máte všichni nějaký společný zájem. Úžasné atmosféře také napomáhala skvělá organizace, která byla prakticky bezchybná. Nemluvě o skvělém přístupu přednášejících, kteří vždy strávili v hale většinou i zbytek dne a mohli jste se jich kdykoliv na cokoliv zeptat a moc rádi vám odpověděli.

 

Z čeho jste měli největší radost a co vás naopak zklamalo?

D: Z čeho jsem měl největší radost asi nemohu říct. Odvážím si z Ulmu spoustu skvělých zážitků, zkušeností a nových poznatků. Možná bych vypíchl sdílnost lidí a to, jaký jsme měli servis a možnosti, protože bez toho by ty zážitky atd. určitě nevznikly. Zklamaný jsem nebyl vůbec z ničeho. Možná jen z toho, že jsem nemohl zůstat o něco déle. (smích)

 

Měli jste možnost prohlédnout si i samotné město nebo jeho okolí?

O + D: Ano, město jsme si prošli a rozhodně můžeme návštěvu jenom doporučit. Na městu je znát, že se nachází mezi dvěma významnými německými městy, a to mezi Stuttgartem (průmyslové centrum jižního Německa) a Mnichovem (kulturní centrum jižního Německa), což se odráží na místní moderní architektuře v samotném centru města. Samotné město je potom zajímavé tím, že leží na samotných hranicích spolkových zemích Bádemsko-Wurttemberska a Bavorska, což rozděluje městem protékající Dunaj, který není krásný a modrý, jak to napsal Strauss mladší, ale je spíš zelený. (smích). Nicméně zpět k tématu. Město je Dunajem rozděleno na dvě samostatně fungující města na Bádenské straně Ulm a na Bavorská straně Neu-Ulm, nicméně k samotným pamětihodnostem mezi významná místa patří místní krásná novogotická radnice nebo věže původního opevnění města nebo třeba památník v místě rodného domu Alberta Einsteina, který byl bohužel v době naší přítomnosti v rekonstrukci. Nicméně největší chloubou města je novogotický velechrám s nejvyšší kostelní věží na světě s výškou 161,5m dokončenou v roce 1890, čímž se stala také po dobu deseti let nejvyšší budovou na světě. Což, jak jsem si oba přiznali, byl pro nás nezapomenutelný zážitek něco takového navštívit.

 

Probíhalo všechno hladce nebo byly nějaké komplikace?

D: Dá se říci, že ano. Ovšem, kde jsme my, jsou většinou i nějaké bizárky. Nebudu zacházet do detailů, ale byla vcelku sranda, když jsme vůbec nevěděli, jak třeba vypadá člověk, který nám má předat klíče od bytu a my jsme ho museli najít v nějaké části Ulmu. Pak hledání samotného bytu, od kterého jsme nakonec sehnali klíče, ale nevěděli, kde se byt přesně v domu nachází. Nabídka na odkup vozu při cestě zpět. Nedělní návštěva slečny, která prý v bytě bydlela, ale my o žádném příjezdu do bytu od majitelky nevěděli. A mohl bych asi ještě pokračovat. Nakonec jsme se ale vždy zasmáli a byla sranda. Nic vážného.

O: Tak jak jsem zmínil, pobyt jako takový byl prakticky bezchybný a opravdu si nemohu na co stěžovat, naopak bych chtěl spíš poděkovat tady Davidovi, že se mu podařilo vlastně perfektně vše zorganizovat.

 

Kdybyste měli vypíchnout každý tři věci, které jste si odvezli z Ulmu v rámci basketbalu a mimo něj?

D + O: Basketbal - zkušenosti, přístup, setkání se s lidmi. Mimo basketbal - zážitky, legrace, odpočinek.

 

Naplnila klinika vaše očekávání a jak ji zpětně hodnotíte?

D: Jak jsem říkal, očekávání jsem neměl, ale jsem velice rád, že jsem jel. Už jsme se bavili i o tom, že bychom rádi jeli opět další rok, pokud bude nějaká možnost. Případně, klidně zkusili i jinou zahraniční kliniku. Co se hodnocení týče, už bych se jen opakoval. Myslím si, že jsem svoje nadšení dostatečně popsal během rozhovoru.