1 na 1 – Dominik Maščuch

Po delší době přicházíme s rozhovorem z naší rubriky „1na1“. Tentokrát jsme si vybrali mladého nadějného hráče, odchovance varnsdorfského basketbalu, který patří k bodovým lídrům v Severočeské lize mužů, ale především je oporou v týmech extraligy U19 a druhé lize mužů, které aktuálně hájí v barvách Litoměřic.

 

Ahoj Dominiku, na úvod ti chci poděkovat, že sis udělal čas na několik mých basketbalových otázek. Touto otázku tu začínáme snad pokaždé. I když to není ve tvém případu tak dlouho, jak si pamatuješ své začátky s basketbalem? Vybavíš si, kdo tě třeba trénoval, nebo kam si chodil na tréninky?

 

Ahoj, než začnu odpovídat na otázky, tak bych chtěl v první řadě pozdravit všechny fanoušky basketbalu, především toho varnsdorfského.

Tak svoje začátky a první tréninky si pamatuji moc dobře, letos už to bude 10 let, co basketbal hraju a vím, že ze začátku to byla jen taková zkouška, jestli mě basketbal bude vůbec bavit. Začínal jsem v 8 letech, můj první trénink byl tady ve varnsdorfské přípravce, na základní škole Edisonova, kde první trenérkou byla paní Michalinová a paní Kubíková. Postupně mě basketbal začal bavit, a proto jsem se tomu věnoval trochu víc, například jsem chodil na tréninky víckrát týdně a také jsem si našel nové kamarády, se kterými jsem chodil po škole společně trénovat. Postupně jsme začali jezdit jednou za čas na zápasy a různé turnaje, a hned druhý rok, co jsem se basketbalu věnoval, jsme se s kategorií U11 probojovali do Národního finále v mixu, kde jsme se umístili na 9. místě v republice. Když jsem byl starší, tak nás přebrali trenéři pan Novotný, a můj současný spoluhráč z mužů Varnsdorfu Alex Houngbedji. Pod jejich vedením jsem basket stále bral jako svůj koníček, chodil jsem na tréninky se spíš vyblbnout s kamarády než na sobě pořádně makat. V U14 jsem poprvé hrál celostátní ligu. Když mi bylo 13 začal nás trénovat Adam Cedrych, a naším asistentem byl pan Frolík. Přeskočil jsem dvě kategorie, a hrál pod jejich vedením nadregionální soutěž U17. Tu soutěž jsme vyhráli, a následně v kvalifikaci vybojovali celostátní ligu U19, které už jsem se ale nezúčastnil, protože jsem se přesunul do Liberce, kde jsem nastupoval za tým Kondoři Liberec. Tam jsem odehrál necelé tři sezóny, a po roce covidového období jsem se přesunul do Litoměřic, kde hraju doteď.

 

Tak to si stihl ve svém věku vyzkoušet různé týmy i různé soutěže, což je určitě dobře. Ale ještě se zeptám jinak. Proč sis vybral vlastně zrovna basketbal?

 

K basketbalu jsem se dostal úplnou náhodou. Od mala jsem byl tátou veden k fotbalu, pocházím z fotbalové rodiny, děda, táta, a i strejda hráli celý život fotbal, a proto jsem k němu byl od mala veden. Fotbal jsem chvíli hrál, ale moc mě to nebavilo, tak moje fotbalová kariéra skončila hodně rychle. Jednoho dne jsem byl s kamarádem venku, a pomalu se vracel domů, když jsem po cestě potkal spolužáka, který se basketbalu už věnoval. Po dlouhém přemlouvání mě vzal právě na zmiňovaný první trénink. Basketbal pro mě do té doby byla velká neznámá, kdybych ho tehdy nepotkal, možná bych basketbal dneska vůbec nehrál. Od prvního dne mě ale tenhle sport začal bavit a zůstal jsem u něj dodnes.

 

Tak to abychom kamarádovi alespoň v tomto rozhovoru poděkovali! Sice jsme to už nakousli, ale určitě to rád vyjmenuješ všechno. V jakých týmech a klubech si hrál a kde nyní hraješ? A jaké soutěže sis vyzkoušel?

 

Celkově jsem hrál za tři kluby. Ve Varnsdorfu, kde jsem začínal, jsem prošel od přípravky až do U15, a jednu sezonu jsem stihl i kategorii U17, i když to pro mě byl veliký skok. Následně jsem se přesunul do Liberce, tam jsem prošel extraligou U15, ligou i extraligou U17, a nakonec ligou U19. Nyní už druhou sezonu hraji v Litoměřicích extraligu U19 a k tomu 2. ligu dospělých. Tím, že bydlím ve Varnsdorfu, tak jsem se po dohodě s trenérem rozhodl hrát za náš tým mužů. Zde hostuji už druhou sezonu.

 

Tak to máš aktuálně dost nabitý program, pokud se nepletu, v této sezóně hraješ celkem tři týmy. Jak často trénuješ, aby si to všechno zvládl?

V letošní sezoně trénuju většinou 4-5x týdně, záleží, jestli v pátek hrajeme zápas nebo ne. V pondělí a ve středu trénuji tady ve Varnsdorfu, a úterky a čtvrtky jezdím na tréninky do Litoměřic, v pátek většinou hraju za Varnsdorf zápasy. A když v pátek zápas není, chodím místo zápasu na trénink. V sobotu a neděli hraju za Litoměřice, jeden víkend U19, druhý víkend 2. ligu. Tyto soutěže se střídají po týdnu.

 

Tak to vlastně neděláš nic jiného než basket. Určitě, ale nezapomínáš během sezóny i na regeneraci. Jaké soutěže jsi hrál už jsi mi řekl, ale vybavíš si nějaké speciální momenty? Třeba nějaký turnaj? Co je pro tebe třeba to TOP zážitek?

 

Jak už jsem zmiňoval, prošel jsem od U15 do U19 všechny extraligové soutěže, byl jsem na spoustě turnajích, ať už v Maďarsku, Německu, ale i třeba v Itálii. S Libercem jsme se s kategorií U15 dostali na Mistrovství České republiky v Brně, kde jsme se dostali až do semifinále, kde jsme bohužel prohráli s Brnem, takže se naše sny o první místo rozplynuly, ale nakonec jsme byli bronzoví, když jsme v utkání o třetí místo porazili Písek. Ale moje nejlepší vzpomínka je na Olympiádu dětí a mládeže, kde jsme s Ústeckým krajem, řekl bych dost překvapivě, vybojovali třetí místo, které asi nikdo z nás před odjezdem nečekal. Takže ze všech těch turnajů bych jako to moje TOP vybral tuhle olympiádu.

 

Takže zážitků máš mnoho. Vrátíme se teď zpátky do Varnsdorfu. Jak se ti hraje u nás v týmu mužů? Jaký je třeba rozdíl mezi hraním tady a v Litoměřicích?

 

V týmu se mi hraje dobře. Je to způsobeno hlavně tím, že většina mých spoluhráčů jsou moji velice dobří kamarádi i v normálním životě, a trávíme spolu spoustu času i mimo hřiště. Od trenéra dostávám velikou důvěru a spoustu času na hřišti, za což jsem rád. Největší rozdíly bych hledal určitě v tempu. V extralize mi nikdo nedá ani metr, hra je o dost rychlejší, uspořádanější, a je tam spoustu skvělých obránců. Tady je to tempo o dost pomalejší, v zápasech se naskytne více času na dobrou střelu, vyjde spousta akcí, protože obránci tu nejsou takoví jako v extralize. Ale zároveň bych řekl, že v chlapech je basket o dost tvrdší, fyzičtější, a agresivnější, v tomhle bych hledal největší rozdíly.

 

To máš pravdu, naše soutěž je občas dost fyzicky náročná, ale také dost pomalá. Když už je řeč o týmu, s kým se ti na hřišti nejlépe spolupracuje a s kým nejlépe spolupracovalo v uplynulých sezónách?

 

Momentálně asi není spoluhráč, kterého bych řadil výš než ostatní. Za svoji kariéru už jsem se potkal se spousty spoluhráčů, vždy se najde někdo, s kým vycházím jak na hřišti, tak mimo něj, o trochu více než s ostatními, ale každého spoluhráče řadím na stejnou pozici jako jsem já, snažím se nedělat rozdíly. V uplynulých sezonách bych určitě ale jedno jméno našel, se kterým jsem si rozuměl nejvíc na hřišti i mimo něj, ať už to bylo v začátcích tady ve Varnsdorfu, nebo když jsme se spolu potkali v Liberci. Tím spoluhráčem byl Pepa Nechanický, kterému bohužel kariéru přerušilo nepříjemné zranění kolena. Pepu považuju za jednoho z mých nejlepších spoluhráčů, se kterým jsem si mohl zahrát.

 

Ano ano, Pepu si jako hráče ještě pamatuji. Jaký je podle tebe tvůj přínos našemu týmu?

 

Mým největším přínosem pro tým je určitě skórování, moje největší zbraň je určitě střelba za tři body, které se dosti na tréninku věnuji. Dalším přínosem je určitě větší zkušenost a vyhranost oproti ostatním mladým klukům, kteří neměli tolik štěstí si zahrát vyšší mládežnické soutěže. Myslím, že mám přínos pro tým i na doskoku. Naopak mojí slabinou a problémem, se kterým se potýkám celou kariéru, je obrana, jsem velice špatný obránce, a za to se omlouvám všem mým trenérům, kteří mě kdy trénovali.

 

 

S tím mohu jako tvůj spoluhráč jenom souhlasit. Máš nějaké svoje osobní rekordy? Třeba kolik jsi dal kdy bodů a komu? Nebo jak říkáš, jsi velmi dobrý trojkař, kolik si třeba dal v zápase nejvíc trojek?

 

Osobní rekordy samozřejmě mám, a asi jako každý hráč se je snažím stále posouvat. Oba rekordy, na které se ptáš, se mi povedly tuto sezonu. Střelecký rekord mám 38 bodů hned z prvního zápasu téhle sezony za Varnsdorf proti Teplicím, kde se mi střelecky dost dařilo, pak mám spoustu zápasů s 30 a více body, ať už v extralize nebo v mužích. Dlouhou dobu jsem měl osobní rekord 8 trojek v jednom utkání, to se mi povedlo víckrát, a nedávno se mi povedlo trefit v extralize proti Prostějovu 9 trojek v jednom zápase, kde jsme navíc vyhráli velice důležitý zápas. Tyhle rekordy mě vždy potěší, když se je povede překonat.

 

Devět trojek v jednom utkání, to už je skvělý výkon! Máš nějaké plány, nebo cíle do budoucna? Chceš se basketem živit?

 

Na tuhle otázku se dost těžko odpovídá, mým nejbližším cílem v téhle sezoně je hlavně udržet v Litoměřicích extraligu U19, protože na tom letos nejsme moc dobře. Jsme na spodku tabulky a hrajeme v každém zápase o všechno. Cíle mám většinou na nejbližší období, to znamená, že bychom určitě, jak jsem říkal, chtěli zachránit extraligu, a v druhé lize se dostat co nejdál v play-off. Budoucnost zatím neřeším, uvidíme, jestli se naskytne nějaká nabídka. A jestli se chci basketbalem živit? Myslím si, že to chce asi každý, kdo se sportu věnuje aktivně.

 

Tak snad se ty aktuální cíle povedou. Jak vnímáš klub „Basket Varnsdorf“ celkově?

 

„Basket Varnsdorf“ vnímám jako klub, který se zlepšuje rok od roku, jde si svojí cestou, a v posledních letech tu začalo trénovat spoustu nadějných nových trenérů, kteří tomu nastavili řád. V posledních letech tu vyrostla taky spousta skvělých basketbalistů, kteří se dostali do extralig, dobrým příkladem je třeba můj vrstevník Matyáš Ježek, který působí v USK Praha, a nedávno jsme si proti sobě i zahráli. Stejně jako každý klub má Varnsdorf ještě na čem pracovat, ale to k tomu patří. Věřím, že se trenérům povede dotáhnout další mladé talenty do vyšších soutěží, a brzy o nich uslyšíme.

 

 

Hezky řečeno. Vždy je na čem pracovat. Už se blížíme ke konci. Kdo je tvůj basketbalový vzor a proč?

Mým basketbalovým vzorem je asi jako pro spoustu mladých kluků Stephen Curry, který se stal mým vzorem vlastně hned od prvního zápasu, co jsem ho v televizi viděl. NBA jsem začal sledovat v době, kdy byl Steph na vrcholu, vyhrál titul MVP a první titul se svým týmem, od té doby je to můj vzor, který mě nepřestane nikdy udivovat. Není nadarmo historicky nejlepší střelec za tři, kterého NBA a celý svět poznal. Denně sleduji jeho styl střelby a snažím se ho aspoň trochu napodobit.

 

Ano, kdo by v dnešní době nechtěl střílet jako Curry. Máme tu poslední otázku. Čím by si motivoval nebo nalákal děti, které se rozhodují, že budou sportovat, aby si vybrali basketbal?

 

Moje doporučení pro děti, proč si vybrat basketbal, je to, že poznají spoustu nových kamarádu, budou mít spoustu zážitků, s týmem prožijí spoustu vítězství, ale i se bude muset vyrovnat s prohrami. Naučí se spolu komunikovat a spolupracovat a připraví se na životní úspěchy, ale i neúspěchy. Zároveň je basketbal plný pohybu, zábavy, a radosti. Především vás basket musí ale bavit, a nikdo by vás neměl nutit do něčeho, co dělat nechcete. Já díky basketbalu poznal svoje nejlepší kamarády, a spoustu dalších skvělých lidí okolo. Basketbal podporuje sebevědomí a pocit štěstí, a to všechno dohromady je důvod, proč jsem u basketbalu zůstal až do teď.

 

Moc děkuji Dominiku za rozhovor a přeji ti za celý náš klub, ať se ti splní všechny basketbalové i životní cíle a ať tě tenhle náš úžasný sport baví celý život.