1 na 1 - Jakub Relich

Tento týden jsem se rozhodl „proklepnout” dalšího člena našeho týmu. Hráče, trenéra v BasketGYMU a asistenta trenéra. Těch rolí je na jednoho opravdu dost. Dnešní 1 na 1 si vychutnejte s Jakubem Relichem. 

 

Ahoj Kubo, začnu dnes obligátní otázkou: Jaká byla tvoje cesta k basketu?

Ahoj Bery, abych pravdu řekl, tak poměrně dlouhá. I přesto, že jsem nebyl kdovíjak pohybově nadané dítě, tak se mě rodiče snažili „upíchnout“ kde se dalo – házená, atletika, judo – ale nikde to nemělo dlouhého trvání. Tak jsem následoval kroky staršího bráchy, který v té době už basket hrál. To bylo zhruba ve třinácti letech. A jelikož jsem  už tehdy měl výšku, tak to asi nebyla úplně špatná volba, protože mě trenéři ihned stavěli do zápasů a dostával jsem vekou spoustu herního prostoru. Netrvalo dlouho a hře jsem propadnul, chodil se dívat na tehdejší ligový „A“ tým mužů a snil o tom, že si zahraju na jedné palubovce s Jirkou Voráčkem, Péťou Bubnem a Michalem Činkou, ty jsem v té době jako hráče obdivoval.

 

Nakonec se to tedy povedlo. Dnes jsou z Petra a Michala také trenéři basketbalu a Jirka Voráček se vrátil k hokeji. Pod kým se ti za ta léta nejlépe trénovalo? Nebo měl jsi nějakého oblíbeného trenéra/y a proč?

Za ty roky jsem měl trenérů samozřejmě dost a každý z nich mi něco dal, ať už pozitivního či negativního. Snažím se řídit tím, že každá zkušenost je k nezaplacení, i ta špatná mě dokázala vždy posunout o kus dál. Ale jestli chceš jedno jméno, tak asi Karel Jiřišta. Ten mě vedl ve starším dorostu a dokázal svým otcovsko-trenérským přístupem vybudovat skvělou partu mezi hráči, i díky tomu jsme hráli zajímavý basketbal, který byl založený na maximálním nasazení, obětavosti a týmovosti. A je třeba říct, že to jsou parametry, které ve mě a mé hře zůstanou navždy. Takže díky Karle, že si ve mě probudil tu správnou lásku k basketbalu.

 

Začal jsi před časem fungovat i jako trenér v naší basketbalové posilovně BasketGYMU. Zkus nám přiblížit fungování v posilovně a jak probíhají takové tréninky specificky zaměřené na rozvoj fyzičky pro basket?

BasketGYM je vlastně projekt Kuby Schillinga, který přišel s nápadem, že pokud se máme někam hráčsky posunout, tak se budem potřebovat trošku lépe fyzicky připravovat. Za zapálení pro věc a dotažení do úspěšného konce mu patří velký dík.

K tréninku jako takovému. Jde o komplexní přípravu zaměřenou na basketbal, formou kruhových tréninků. Hlavně z počátku se jedná o cviky s vlasní vahou a tělem, kdy se snažíme rozvíjet sílu a stabilitu vnitřního svalstva. Basketbal je velice dynamická hra, takže se zaměřujeme na sílu, rychlost, výbušnost a již zmíněnou dynamiku.

 

Využívá posilovnu dost lidí, nebo bys uvítal nějaké nové tváře?

Momentálně vytíženost není špatná, ale většina klientů nejsou aktivní basketbaloví hráči, i když jsou členy oddílu. Jsme za ty lidi, kteří k nám chodí velice rádi, bez nich by to nešlo dělat. Ale naše hráčská basketbalová rodina je zatím ve využití veliké zklamání. Přece jen jsme BasketGYM, a pro baskeťáky je posilovna a naše služby určena především.

Nejvíc mě mrzí přístup našich mladších spoluhráčů, kteří GYM nevyužívají prakticky vůbec a myslím, že to je veliká škoda, protože by jim to hodně pomohlo. Zvlášť, když porovnám, jaké možnosti jsme měli my a jakým partyzánským způsobem jsme fungovali při zlepšování našeho fyzického fondu, kdy jsme si na zahradě vyrábeli činky a podobné pomůcky.

Tímto bych rád „nakopnul“ své kolegy trenéry, spoluhráče a hráče: pojďme všichni využít této možnosti naplno, pojďme se zlepšovat!

 

Dokážete s Kubou Schillingem připravit někomu tréniky na míru? Třeba kdybych za vámi přišel s tím, že bych za čas rád zasmečoval, dokážete mi pomoct?

Tobě už asi ne Bery, mrkni do občanky : ). Samozřejmě jsou tu možnosti. Pokud někdo přijde se snem o smečování, tak se pokusíme. Je ale potřeba vzít v potaz možnosti daného hráče. Ne každý má atletické vlohy a předpoklad ke skákání. Je potřeba to vždy individuálně vyhodnotit. Ale myslím, že mladý člověk, který se zdravě hýbe, tak má při určitém nasměrování šanci smečovat. Takže ano, dokážeme to! Jako ukázkový příklad je náš spoluhráč Erik Lehroch. Ten využívá GYMu zhruba rok na maximum a jeho pokrok je opravdu markantní.

 

Byl pro tebe, jako pro podkošového hráče, těžký přechod mužského týmu na nový systém hry, při kterém se většina hráčů pohybuje až za perimetrem a je tu snaha hrát osobní obranu po celém hřišti?

Nebyl, naopak. Nový systém mi vyhovuje svým kolektivním pojetím. Myslím, že tým se s tím sžil poměrně rychle. Ale je to dané i naší typologií, kdy máme asi nejmenší tým v soutěži, takže proč bychom se cpali do míst, kde nás soupeři „umlátí“? Cesta je evidentně nastavena dobře, protože pokud se podívám do mladších kategorií, tak klasický pivot s potenciálem přes dva metry je v nedohlednu.

 

V čem vnímáš svůj přínos týmu mužů?

Určitě je to „černá“ práce, být nepříjemným obráncem, clonit a sbírat doskoky. Celkově být neustále na hraně faulu. Kdo mě zná, tak ví, že se pro svůj tým při zápase roztrhám. Zbytek ať hodnotí někdo jiný.

 

Jak dlouho chceš ještě u basketu vydržet v pozici hráče, máš představu? Nebo bude záležet na zdraví? A co potom? Momentálně si v pozici jednoho z asistentů týmu. Některá utkání jsi už odřídil i z pozice hlavního „kouče“. Převzal bys jednou moje otěže, nebo vidíš jiného kandidáta?

Basket je v mém životě skoro 20 let, takže si bez něho nedokážu představit život. Co se hraní týče, tak si užívám – po všech zdravotních problémech – že ještě mohu hrát a být platnou součástí týmu. Takže vlastně tězko říčt, ale jelikož očekáváme přírustek do rodiny, tak bych byl rád, aby si mě prcek pamatoval jako aktivního sportovce. Záleží ale na více faktorech, jeden z nich je zdraví. Druhým faktorem je, že musím mít týmu stále co nabídnout.

V tuhle chvíli nepřemýšlím nad trénováním "Áčka". Motivace by k tomu určitě byla, ale uvidíme co nám budoucnost přinese. A myslím že je tu pár talentovaných trenérů, kteří by mohli dostat svou šanci. Teď mě napadá třeba Martin Smrčka, který je sice mladý, ale ukázal, že má velice zajímavý pohled na basket a týmy jím vedené hráli pěknou hru. Dalším by mohl jednou být klidně Kuba Schilling, ale ten má doufejme ještě spoustu sezon na palubovce před sebou. Ještě mě napadá třeba Petr Buben, který teď udělal trenérskou licenci a jeho fond zkušeností je neuvěřitelný.

 

 

Tak veliká gratulace k očekávanému přírůstku a budeme držet pěsti, ať je to malé hlavně zdravý sportovec. Na potomka musí být dva (alespoň je to tak lepší), je někdo s kým se ti v týmu opravdu dobře spolupracuje?

Jmenovat nechci. Chtěl bych spíše, abychom dobře spolupracovali všichni, ať už na hřišti, nebo mimo něj.

 

Co mladší hráči, jak vnímáš jejich zapojení do týmu? Měli by podle tebe na něčem speciálně zapracovat?

Všechny mladé kluky, kteří k nám dospěli, jsem měl možnost trénovat již v dorostu, takže je znám. Vím, že všichni, pokud budou makat, mají významný potenciál. Jde o to, jestli to vědí i oni. Máme za sebou první společnou sezonu a občas to skřípalo. Chápu, že je mezi námi veliký věkový rozdíl, a občas si nemusíme rozumět, ale řekl bych, že jak šla sezona do finiše, tak se to ustálovalo a věřím, že nás čeká pár dobrých let. Jde jen o to, abychom si vzájemně naslouchali, respektovali se a aby si kluci občas nechali poradit.

 

 

Nikdo z nás není profesionálním trenérem, logicky mě tedy zajímá, čím se teď vlastně živíš?

Momentélně jsem v TOSu Varnsdorf, kde mám na starost příjem zboží.

 

Jsi vyučený kuchař, vařil jsi mi na svatbě, takže musím říct, že dobrý kuchař, nechybí ti vaření?

Děkuji za pochavalu, to potěší : ). Jak se to vezme, zjistil jsem, že klasické vaření v restauraci mě úplně nenaplňuje, tím myslím hlavně svíčkovou, řízky a podobné „vyvařování“. Nejvíc mě baví grilování, barbeque, prostě práce s ohněm a masem. Takže když mám možnost, tak si gril hrozně užívám. Jak si již zmínil, tak občasně se nechám zangažovat pro přípravu jídla na různé akce, ať už svatby, narozeniny, nebo třeba menší firemní akce. Takže ano chybí, ale jen určitá část téhle krásné profese. Ale kdo ví, třeba se jednou dočkáme "Gril Baru u Feta".

 

Rád bych využil tvé dřívější profese a zeptám se: Jak by se měli mladí sportovci stravovat? Jistě chápu, že je to individuální, ale dá se to nějak shrnout alespoň na základní doporučení nebo nějaká zlatá pravidla? Čeho se třeba úplně vyvarovat?

Nejsem odborník přes stravu, spravné výživové hodnoty a podobně. Ale myslím, že každý mladý sportovec, který se hodně hýbe, by měl mít velký přísun energie. Takže ať jí všechno, v rozumné míře. Samozřejmě hodně zeleniny a ovoce. Vyvarovat by se určitě měli všemožným brambůrkům a slazeným limonádám. Kolikrát nemůžu rozdýchat, když vidim dvanáctileté děti na turnaji nebo utkání, které se cpou těmito „dobrotami“, ty jim navíc často nabalil rodič. Takže prosím rodiče, ať přemýšlí, čím své ratolesti krmí a jaké svačinky jim na zápasy chystají.

 

Když se rozhodnu chodit k vám do gymu, dokážete mi tedy poradit i s úpravou jídelníčku?

Ano, poradit určitě dokážeme, ale není to zatím náš primární cíl. A sám osobně vím, že se potřebuji v této oblasti dovzdělat.

 

Zpět k basketu. U kterého týmu budeš v nadcházející sezóně působit?

Pro následující ročník jsem domluvený s Mírou Novotným a Kubou Schillingem, že vypomůžu jako druhý asistent u týmu U15. Tým bude hrát prvním rokem tuto kategorii, a to s největší pravděpodobností v nadregionální lize. S chlapci se nyní spíše seznamuji. Zatím jsme společně absolvovali Severočeský cup, který se konal v Děčíně a nedopadl herně úplně dle představ, takže nás čeká velká spousta společné práce. Ale přijde mi, že většina týmu je správně nastavena v hlavě a basket „žerou“. Takto nastavéné hráče je radostí trénovat. Důležité ale bude, aby nastavení zůstalo, i po následující sezoně, kdy budou borci bojovat s fyzicky vyspělejšími soupeři a určitě to nebudou mít jednoduché.

 

Máte nějaký plán co chcete v nadcházející sezóně s tímto týmem stihnout? Kde jsou vaše priority?

Priority jsou určitě v rozvoji individuálních činností jednotlivce a hře 1 na 1. Důležité bude také dohlédnout na správný fyzický a pohybový vývoj chlapců, protože v tomto věku rostou neskutečnou rychlostí a spousta z nich začne mít problém s koordinací.

 

Užil sis v minulém týdnu rozlučku se sezónou? Čekal jsi takový zájem rodičů a dětí?

Já byl nadšený a opravdu jsem nečekal, že v takovém počasí dorazí tolik lidí. Byla skvělá atmosféra a neviděl jsem jediného člověka, který by si to neužíval. Přijde mi, že se stalo tradicí, že akce okolo varnsorfského basketu mají vždy perfektní atmosféru. Už se těším na další podobné akce, kdy se opět všichni sejdeme. Třeba při prvním streetbalovém turnaji. (18.7. v Pivovaru Kocour – pozn. red.)

 

Máš ještě něco na srdci, co tu třeba zatím nezaznělo a mělo by?

Spíš bych chtěl poděkovat. Hlavně všem lidem, kteří svou větší či menší troškou přispívají k celkovému fungování klubu, a kteří stojí za rozvojem a propagací toho nejhezčího sportu v našem městě a regionu. A přeju nám všem další spoutu pohodových let s basketem.

BASKET VARNSDORF, TO JSME MY!!!

 

Kubo díky a do další životní etapy přeji mnoho štěstí a úspěchu.

 

Bery